Svoboda! Co je to svoboda?

Malý exkurs do Hayekova pojetí svobody.

Úvod

V eseji se pokusím nastínit pojetí subjektivního prožitku svobody jednotlivce, individuální svobody i svobody ve společnosti vycházející z Hayekova monistického pohledu. Subjektivní svoboda jednotlivce je dle Hayeka odlišná od individuálních svobod. Vychází z poznání neuronových sítí lidského mozku a tvrdí, že subjektivní svoboda je důsledkem nemožnosti detailně poznat všechny pohnutky rozhodování člověka a tedy jeho vlastní determinovanosti.Individuální svobody se oproti tomu realizují prostřednictvím volné soutěže. Tato soutěž musí probíhat ve společenském řádu, „ve kterém všichni smějí využívat svých znalostí pro své účely a jsou omezeni pouze všeobecně platnými pravidly správného chování“.[1]Zároveň ale nezapomíná na tradice evropského humanismu a odkazuje se na Kantův Kategorický imperativ. V rámci společenské svobody se zaobírá úlohou státu a způsobu vytváření pravidel a jejich dopadů na celou společnost. Jedná se tedy především o svobodu politickou, která ovšem není zaměnitelná s individuálními svobodami. Existenci pravidel vytvořených státem obhajuje tím, že poukazuje na nemožnost odhadnutí veškerých účinků lidského jednání. Za hlavní dopady spontánního řádu je možnost postupného pokroku, spočívajícího v napodobování malé skupiny vyvolených celou společností. Hayek předpokládá, že po materiálním pokroku přijde orientace na nemateriální hodnoty, ale tím se zpronevěřuje vlastním ideálům o nemožnosti poznání pokroku.

 

Subjektivní svoboda

Hayek se snaží rozlišovat mezi subjektivní a individuální svobodou, přičemž za subjektivní považuje svobodu vnitřní, vztahující se kvůli jedince. Tvrdí, že „poznání nás činí svobodnými“[2], protože nám umožňuje se vyvarovat závislosti na dočasných emocích, názorech či vášních a tím se člověk stává v pravdě vnitřně svobodným.Při posuzování subjektivní svobody jednotlivce se Hayek opírá o poznatky neuronových sítí našeho mozku. Vychází ze struktury událostí, které probíhají v našem mozku. Je otázkou, jestli existuje nějaké propojení vztahu vnějšího deterministického světa (tedy procesů, které probíhají v našem mozku) a svobody, jež by respektovala autonomii lidského Já. Neurovědci totiž vysvětlují existenci vědomí a tedy i vědomí svobody, jako vedlejší produkt (chyba) vznikající při interakci neuronů a práci našeho mozku. Pokud můžu mluvit za sebe, tak se musím přiznat, že se nechci považovat za vedlejší produkt hromady elektrických impulsů.Při vysvětlení existence svobodné vůle Hayek využívá rozdělení světa na dva řády – mentální a fyzický, přičemž za fenomenální řád považuje množinu fenoménů, které probíhají v naší mysli, převádí fyzický řád na fenomenální pomocí porovnávání kvalit jednotlivých fenoménů ve fenomenálním řádu.Hayek předesílá, že ačkoliv jeho teoretickým úkolem je sjednotit oba řády, a sice tím, že prokáže, že fenomenální řád je částí fyzického řádu, přesto k úplné eliminaci rozdílu mezi oběma řády nemůže nikdy dojít, jelikož přesnou pozici fenomenálního řádu v řádu fyzickém nebudeme moci nikdy stanovit.[3]Vzhledem k těmto předpokladům - řád, kterývzniká v procesu propojování, je pouze nedokonalou reprodukcí vztahů, které se nacházejí ve fyzickém řádu. Svoboda vůle pak přímo vyrůstá ze struktury řádu událostí v neuronové síti, které jsou ale nedokonalou reprodukcí vnějšího světa.Existenci svobodné vůle nakonec dokazuje především tím, že ukazuje nemožnost vysvětlení složité struktury našeho mozku něčím stejně složitým (jako je lidský mozek). Není tudíž možné, aby člověk do detailu pochopil všechny příčiny a pohnutky, které bere v potaz při rozhodování. Díky tomuto pak člověk nepozná vlastní determinovanost a sám sebe pak považuje za svobodného. Podle Hayeka je pouze možné zjistit pouze obecný princip rozhodování nikoli pro jednotlivce v určité situaci a čase.Je otázkou, jestli se při této redukci můžeme spolehnout na to, že lidské chování je účelové, jestli „telos“ není jen další z nepoznaných deterministických procesů. Pokud by tomu tak bylo, vyvstává zde otázka, zda ještě existuje lidská bytost jako vyšší stupeň živého organismu. Pokud totiž bereme jako jedním z určujících součástí lidského druhu účelovost jednání, tak se zbavením této účelovosti připraví člověk o jednu ze podstatných částí lidství.Hayekův důkaz existence absolutních mezí detailní explanace lidského mozku lidským mozkem představuje nejhlubší exaktně-vědecký fundament, na němž se buduje legitimita liberalismu.[4]

Individuální svoboda

Co se týče individuálních svobod vychází Hayek z předpokladu, že pouze jedinec může znát cíle, jež mu přináší nejvíce uspokojení a také zároveň prostředky, které mu k těmto cílům pomohou a které zároveň jsou v rámci možností nejlepší[5]. Skrz naplňování těchto svých cílů a jejich kombinací pak uskutečňuje svoje žití ve společnosti.Hayek tak vymezuje svobodu „jako stav, ve kterémkaždý může používat své znalosti pro své účely.“[6] Je pro něj také zásadní již zmiňované omezení schopnosti lidského rozumu uchopit všechny potřeby společnosti a při svém rozhodování tak využívá pouze malou část, kterou je schopen obsáhnout.„Důležitý jezákladní fakt, žežádný člověk nemůžepřehlédnout více nežomezené pole,uvědomovatsinaléhavostvícenež omezeného počtu potřeb ...meze naší představivostiznemožňují zahrnout do našístupnicehodnotvícenežpouhývýsekpotřeb celé společnosti.“[7]Tento požadavek svobody se ovšem nevztahuje pouze na „základní“ svobody, ale je třeba ji chápat ve velmi širokém smyslu. Je to tedy nejen svoboda myšlení, ale i svoboda v podřadných věcech. Jde především tedy o pocit jednotlivce, že mu nebude bráněno v jednání, pokud nepřekročí hranice, jež jsou stanoveny zákonem.S liberálním pojetím svobody je spojen požadavek toho, aby zákon omezoval co nejméně. Bohužel je toto možno brát vcelku negativně a člověk by se snadno mohl stát pouze prostředkem uspokojování potřeb jiných lidí. Liberalismus se v této situaci odkazuje na tradice kantovského principu kategorického imperativu.[8]Hayek nevychází při obhajování liberálních hodnot z teorie lidských práv, ale k obhajobě svobody dochází u něj přes filosofickou legitimizaci spontánního řádu, kterou provádí i důkazem, že jedině spontánní řád dokáže efektivně využít informace ve společnosti.V rámci této individuální svobody je pak schopen nejefektivněji alokovat zdroje a uspokojovat svoje potřeby, čímž přispívá k růstu nejen sebe, ale i celé společnosti a zároveň respektovat ostatní lidi a utvářet s nimi nevědomky společenský řád založený na hodnotě člověka jako jedinečného individua.

Společenská svoboda

Pro pochopení společenských procesů, ale i politiky, je důležité rozlišovat dva druhy řádu. Lidskou aktivitou vytvořený řád, jako je právě organizace, je umělý, exogenní. Má povahu lidské konstrukce. Oproti tomu vyrostlý řád, který můžeme také nazvat spontánním nebo endogenním řádem, je základem vývoje společnosti.[9]Společenskou svobodou zde je vzata v úvahu tzv. politická svoboda. Tedy jedná se o možnost účastnit se volby řídících složek státu – na vládě, legislativě i kontrole administrativy. Hayek podotýká, že člověk může být svobodný politickém slova smyslu, ale zároveň nemusí být nutně svobodný v celku, tedy jednotlivec ve mnoha věcech svého soukromého života nebude svobodný, ale bude mít možnost se účastnit politického rozhodování např. ve volbách a tím splní všechny podmínky politicky svobodného jedince. A zase naopak, člověk se nemusí podílet na kolektivní svobodě, aby měl všechny svoje individuální svobody.Existuje tu samozřejmě nezastupitelná role státu, který vytváří rámec pravidel chování pro existenci svobodného rozhodování svých občanů a vytváří tak podmínky pro existenci spontánního řádu.Stát pouzeusnadňuje, abyse lidépři maximálnímožné svobodě činilišťastnýmisami.Tojepředevšímkapitalistická soustavavolnésměny,kdystatkyjsou v soukromém vlastnictví aneexistuje právo na práci,ani na existenci.[10]Existenci pravidel Hayek obhajuje tím, že pravidla jsou nutnou adaptací na neznalost všech jednotlivých účinků chování člověka ve společnosti. Pravidla tedy umožňují negativné jevy chování jednotlivce alespoň částečně eliminovat. Právě v tomto ohledu se odchyluje od tradičního pohledu utilitarismu.„Člověk vyvinul pravidla chování ne proto, že ví, nýbrž proto, že neví, jaké budou všechny důsledky konkrétního jednání. A nejcharakterističtějším rysem morálky a práva, jak je známe, je tudíž to, že sestávají z pravidel, kterým je třeba se podřizovat bez ohledu na známé účinky jednotlivého jednání.“[11]V návaznosti na tuto myšlenku pak předestírá i pohled na soutěž mezi různými civilizacemi. Pravidla podle něj představují a charakterizují určitý sociální standart příslušné civilizace a vstupují do soutěže s jinými hledisky, které zastupují někteří jednotlivci či skupiny.

Dopady Hayekových tezí o svobodě

Historie nám celkem jasně ukazuje, jaký byl dějinný dopad „kapitalismu“ na úroveň lidské společnosti a zároveň i jednotlivci. Kumulace kapitálu umožňovalo tak investice do kvality výrobních prostředků a zvyšovat tím i produktivitu práce a možnost zvýšení kvality života všech zainteresovaných individuí.Pokrok je dle Hayeka pomalý proces, který postupně umožňuje většině dostupnost věcí, které byly původně k dispozici pouze malé části společnosti. Existuje díky objevům, které člověk není schopen předem předpovídat a tudíž nelze předvídat i jejich následky. Z toho vyplývá, že jakýkoli pokus o plánování pokroku je ve své podstatě nemožný.Ekonomický vzestup je tedy výsledkem nerovnosti mezi lidmi ve společnosti. Musí být tedy někdo vepředu, koho je možno imitovat a hnát se kupředu. Je otázkou, jestli je dnes viděný výsledek kapitalismu žádoucím stavem, jestli honba za materiálními statky je žádoucí. Zde má Hayek taky svoji odpověď. Poukazuje k tomu, že právě po etapách většího materiálního rozvoje přichází zpravidla etapa, v níž se lidé obracejí k nemateriálním hodnotám.[12]Tato myšlenka však vzbuzuje polemiku. Podle Hayeka není přeci možné předpovídat možný poroto ve společnosti a tudíž ani to, že přijde po etapě většího materiálního rozvoje etapa druhá. Tato Hayekova odpověď je tedy spíš zbožným přáním než nějakým holým faktem. Předpovídat výsledky spontánního řádu je proviněním se proti tomuto řádu. Stejně tak jako jeho hodnocení.

 

Závěr

V eseji se rozebírají různé druhy svobod a pohled, který zaujímá F.A. Hayek. Jedná se o subjektivní svobodu, která je založená na nemožnosti poznání vlastní determinovanosti, individuální svobodu, která jest souhrnem svobod, které „vlastní“ jednotlivec vůči svému okolí a jsou omezena právním řádem, a společenskými svobodami, které obsahují zejména politická práva občana – možnost podílet se na vedení státu. Je nezbytné tyto svobody rozlišovat, protože se potom, pokud se toto neděje, vyskytují častá nedorozumění. Hlavním motivem Hayekova životního postoje, který se promítá do jeho ekonomie i filosofie je to, že existují meze poznání, za něž se člověk není schopný dostat. Bohužel při jeho snaze o ospravedlnění liberální řádu jako nejlepšího možného uspořádání společnosti se dostává často za hranu mezí možnosti vědeckého chápání světa a umožňuje tak napadení jeho hlavních myšlenek a možnou degradaci liberální ekonomie.

Zdroje:

Hayek, F. A.: Právo, zákonodárství a svoboda, I., Praha 1991,Vaněk, J: Teleologie Karla Engliše a liberalismus, server FilosofHayek, F. A.: Kontrarevoluce vědy (výňatky)Pavlík, J: F. A. Hayek a teorie spontánního řáduF. A. Hayek: Principy liberálního řáduHayek, F. A.: Cesta do otroctví, Praha 1990Vaněk, J: Hlavní rysy Hayekova pojetí svobody, E-LOGOS/2000, ISSN 1121-0442 Šťastný, M: Obhajoba svobody, demokracie, spravedlnosti a spontánního řádu v díle F.A. Hayeka, E-LOGOS/99 ISSN 1211-0442Pavlík, J:Liberalismus a filosofieVaněk, J: K Hayekovu pojetí racionality, E-LOGOS/99, ISSN 1211-0442 Vaněk, J: Problem společenských pravidel u F. A. von Hayeka, E-LOGOS/99, ISSN 1211-0442Pavlík, J:Hayek pro XXI. Století, dostupné z: http://www.libinst.cz/stranka.php?id=38Cit. 27.5.2008Hayek, F. A.: Historie a politika, dostupné z: http://www.libinst.cz/stranka.php?id=39 Cit. 27.5.2008

[1] Hayek, F. A.: Právo, zákonodárství a svoboda, I., Praha 1991

[2] Hayek, F. A.: The Constitution of Liberty

[3] Pavlík, J: F. A. Hayek a teorie spontánního řádu

[4] Pavlík, J: F. A. Hayek a teorie spontánního řádu

[5] Oproti tomu Vaněk, J: Problem společenských pravidel u F. A. von Hayeka tvrdí: Např. T. G. Masaryk ve svých Ideálech humanitních zpochybňuje tvrzení, že člověk hledá jenom slast, a dále pak popírá že "když každý se má dobře, že se má také dobře celek". Aby tomu tak bylo, musí mít podle něj člověk "vrozeno aspoň trochu nezištné lásky k bližnímu", s níž prý utilitarismus nepočítá. A posléze k Masarykovým závažnějším námitkám náleží také konstatování, že i sledování vlastního prospěchu je velkým problémem: "Kdyby každý tak snadno věděl, jak se stát šťastným, nebylo by tolik samozaviněného neštěstí".

[6] Hayek, F. A.: Právo, zákonodárství a svoboda, I., Praha 1991

[7] Hayek, F. A.: Cesta do otroctví, Praha 1990

[8] Kant, I.: Základy metafyziky mravů: „Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.“

[9] Vaněk, J: Hlavní rysy Hayekova pojetí svobody

[10] Vaněk, J: Teleologie Karla Engliše a liberalismus, server Filosof

[11] Hayek, F.A. von: Právo, zákonodárství a svoboda

[12] Vaněk, J: Hlavní rysy Hayekova pojetí svobody